Památník vítězství nad fašismem, které nelze přepsat

Na návrší nad obcí Hrabyně na Opavsku stojí jeden z nejvýznamnějších památníků druhé světové války v České republice. Monumentální stavba, která se svou podobou výrazně zapisuje do krajiny Slezska, připomíná nejen vítězství nad nacistickým Německem, ale především oběť tisíců vojáků i civilistů, kteří zaplatili životem za osvobození Československa. Je místem paměti na jednu z nejtvrdších kapitol závěrečných bojů války – Ostravskou operaci, během níž se na jaře roku 1945 rozhodovalo o osvobození průmyslového srdce tehdejšího Československa.

Volba Hrabyně pro vybudování památníku nebyla náhodná. Právě zde probíhaly v dubnu 1945 těžké boje mezi jednotkami Rudé armády a německým wehrmachtem. Strategická poloha obce mezi Opavou a Ostravou z ní činila důležitý bod v německé obranné linii. Hrabyně byla během bojů téměř zcela zničena – přibližně devět desetin obce lehlo popelem. V okolní krajině zůstaly stovky padlých vojáků a hluboká stopa válečného utrpení.

Myšlenka vybudovat zde důstojný památník vznikla již v poválečných letech. Základní kámen památníku byl položen dne 29. dubna 1970 za účasti prezidenta republiky armádního generála Ludvíka Svobody a velitele 4. ukrajinského frontu, maršála Andreje Ivanoviče Jeremenka, jehož vojska se významnou měrou podílela na osvobozovacích bojích. Samotná stavba byla dokončena v roce 1980 coby Památník Ostravské operace, který však nebyl pouze muzeem, ale především monumentálním místem kolektivní paměti. Architekti vytvořili stavbu, která svou mohutností vyjadřovala sílu vítězství nad nacismem a zároveň úctu k padlým. Vznik památníku v období socialismu odrážel tehdejší chápání druhé světové války jako zásadního historického mezníku, v němž porážka fašismu znamenala nejen vojenské osvobození země, ale také zásadní společenskou změnu. Paměť na odboj a osvobození byla spojována s ideou, že mír, sociální spravedlnost a odpor proti fašismu nejsou oddělené hodnoty, ale vzájemně propojené principy.

Výrazná architektura památníku nebyla zvolena náhodně. Dvě dominantní věže samotného památníku ponechané bez vnější úpravy v betonovém vyznění vybíhající ze země v typické diagonále mají podle původního architektonického záměru symbolizovat pásy tanku, tedy bojovou techniku, která sehrála významnou úlohu při osvobozování Evropy od nacismu. Celý objekt tak měl připomínat sílu postupujících armád a zároveň trvalost historické paměti.

Součástí ochozu památníku je symbolický hřbitov se jmény přibližně 13 000 padlých sovětských a československých vojáků a obyvatel severní Moravy a Slezska, kteří zahynuli v období druhé světové války. Tento prostor patří k nejpůsobivějším částem celého areálu – připomíná, že za velkými vojenskými operacemi vždy stojí konkrétní lidské životy. Uprostřed spodní části památníku je pak pietní místo s věčným ohněm.

Podoba venkovního areálu však byla v průběhu let výrazně proměněna. Na fasádách budov se původně nacházely státní znaky Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik. Po politických změnách v roce 1989 byly tyto znaky nejprve amatérsky upraveny – odbroušen byl např. srp a kladivo, pěticípá hvězda, později byly ostudně zakryty armádními plachtami a nakonec odstraněny. Změnil se také charakter prostoru před hlavními budovami. Zmizely vodní prvky – plochy a fontány, které dotvářely slavnostní a pietní atmosféru celého místa. Atmosféru válečného památníku dodnes dotváří těžká bojová technika umístěná v areálu. Návštěvníci zde mohou vidět děla, protiletadlové kanóny, tanky, samohybné dělo a transportéry.

Změny po roce 1989 ukazují, že historická paměť není nikdy pouze neutrálním připomínáním faktů, ale také otázkou hodnot a společenského pohledu na dějiny. Odstraňování symbolů spojených s obdobím socialismu často nebylo vedeno pouze snahou o historickou úpravu prostoru, ale také širší tendencí oslabovat připomínku role Sovětského svazu, Rudé armády a komunistického odboje při porážce nacismu. Nelze však opomenout, že právě komunisté patřili mezi první a nejdůsledněji pronásledované odpůrce nacistického režimu. Již před válkou vystupovalo dělnické hnutí proti fašizaci společnosti a po okupaci pokračovali mnozí komunisté v ilegální činnosti za cenu vlastních životů. Jejich role v odboji nebyla okrajová – patřili k významné části domácího odporu, který bojoval nejen za osvobození národa, ale také za představu poválečného uspořádání, v němž by se neopakovaly podmínky, které umožnily nástup fašismu.

Proměna památníku ale nebyla pouze otázkou vzhledu. Po roce 1989 se změnil také způsob, jakým je druhá světová válka veřejnosti představována. Z původně především pietního místa a připomínky Ostravské operace se postupně stala obecná paměťová instituce, která se snaží zachytit širší souvislosti války – od nástupu nacismu, přes okupaci českých zemí, odboj, utrpení obyvatel až po osvobození. Připomínka nacistických zločinů a obětí musí zůstat nezpochybnitelná, stejně jako skutečnost, že bez rozhodujícího podílu Sovětského svazu a milionů sovětských obětí by porážka nacismu nebyla možná.

V roce 2000 získala Hrabyně mimořádné postavení – stala se ústředním památníkem druhé světové války v České republice. Po rozsáhlé rekonstrukci byl památník slavnostně znovu otevřen 29. dubna 2009. Oprava přinesla modernizaci expozic i technického zázemí a umožnila, aby objekt dál sloužil jako významné místo historického vzdělávání a připomínky válečných událostí. Dnes již funguje pod názvem Národní památník II. světové války Hrabyně spadající pod Slezské zemské muzeum. Stálá expozice připomíná období let 1938 až 1945 a představuje válečné dění nejen prostřednictvím vojenských událostí, ale také skrze konkrétní lidské osudy. Návštěvníci zde mohou vidět dobové dokumenty, fotografie, zbraně, uniformy, osobní předměty i předměty spojené s každodenním životem v období okupace. Důležitou součástí zůstává připomínka Ostravské operace a bojů o Slezsko.

Areál dodnes plní také pietní funkci. Každoročně se zde konají vzpomínkové akce u příležitosti výročí osvobození, kterých se účastní představitelé samospráv, veteránské organizace, historici i veřejnost. Památník navštěvují tisíce lidí ročně, mezi nimi mnoho školních výprav. Pro mladší generace představuje jedno z míst, kde se mohou setkat s historií nikoli pouze prostřednictvím učebnic, ale přímo v krajině, která byla svědkem válečných událostí.

Význam Hrabyně však nelze oddělit od širšího okolí. Opavsko a Ostravsko patří k regionům, kde se nachází množství stop druhé světové války. Nedaleko najdeme například areál československého opevnění v Hlučíně-Darkovičkách, připomínající obranný systém budovaný před válkou proti hrozbě nacistické agrese. Pevnostní objekty dodnes ukazují, jak vážně tehdejší Československo vnímalo nebezpečí fašismu a jak významnou roli mělo opevnění v tehdejší obranné strategii.

Národní památník II. světové války v Hrabyni tak zůstává významným místem historické paměti. Jeho betonová silueta nad slezskou krajinou připomíná dobu, kdy se rozhodovalo o budoucnosti Evropy. Přestože se jeho podoba v průběhu desetiletí proměnila a některé původní prvky zmizely, stále plní základní poslání – uchovávat vzpomínku na vítězství nad fašismem a na všechny, kteří za toto vítězství zaplatili nejvyšší cenu.