Kdo má právo rozhodovat o našich dějinách aneb hanebnost antikomunismu
Učebnice Soudobé dějiny pro 9. ročník základních škol a víceletá gymnázia vznikla jako tzv. badatelsky orientovaná učebnice dějepisu. Autorem je historik Jaroslav Pinkas a kolektiv spolupracovníků. Vydalo ji nakladatelství Fraus (později Klett/Fraus). První vydání vyšlo v roce 2022, pracovní sešit pak v roce 2023. Koncept učebnice vycházel z modernějšího didaktického přístupu: místo pouhého výkladu historických událostí měli žáci pracovat s dobovými dokumenty, fotografiemi, svědectvími a učit se interpretovat různé historické prameny. Právě tento přístup se stal jedním z hlavních předmětů sporu. Zastánci učebnice tvrdili, že vede žáky ke kritickému myšlení. Její odpůrci namítali, že některé výběry pramenů a způsob jejich komentování mohou vést k jednostrannému výkladu moderních dějin. A pak se rozhořel spor, ve kterém Ústav pro studium totalitních režimů sehrál nechutně aktivistickou roli.
Příběh učebnice Soudobé dějiny pro 9. ročník základních škol a víceletá gymnázia není ale jenom sporem o jednu učebnici, ale příkladnou ukázkou toho, jak v České republice funguje politika výkladu minulosti a jak silný vliv získaly účelově zřízené instituce, jejichž nepsaným úkolem je určovat jediný povolený pohled na dějiny. Zejména ten antikomunistický.
Zmíněná učebnice vznikla jako moderní výukový materiál založený na práci s historickými prameny a badatelském přístupu. Žáci neměli pouze přijímat hotové soudy, ale učit se pracovat s dokumenty a vytvářet si vlastní historické závěry. Učebnice prošla standardním schvalovacím procesem a Ministerstvo školství ani po přezkoumání prvotního podnětu Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) neshledalo důvod k odebrání schvalovací doložky. Podle stanoviska ministerstva neobsahovala zásadní chyby a odpovídala vzdělávacím požadavkům.
S tím se ale ÚSTR odmítl smířit a zahájil proti této učebnici nechutnou štvavou kampaň. V této fázi již šlo zcela otevřeně o snahu prosadit vlastní pohled na to, jak má být období moderních dějin vykládáno. Ústav učebnici označil za ideologicky problematickou, vytýkal jí údajnou jednostrannost a zpochybňoval způsob, jakým autoři pracovali s obdobím socialismu. Předkládání primárních zdrojů studentům de facto označili za bagatelizaci výkladu dějin!
Nakonec došlo v roce 2024 ke stažení učebnice z trhu. ÚSTR toto rozhodnutí veřejně přivítal a označil učebnici za kontroverzní. Současně tvrdil, že nešlo o zákaz ani cenzuru, protože formálně rozhodnutí učinilo nakladatelství. Samotné nakladatelství však uvedlo, že důvodem bylo především vyhnout se možným (i právním) sporům, nikoli odmítnutí pedagogického konceptu učebnice.
Právě v tom spočívá podstata problému. Ostatní odborné a pedagogické instituce s učebnicí tak zásadní problém neměly. Ministerstvo školství ji po odborném posouzení nepovažovalo za závadnou. Přesto jedna státní instituce – ÚSTR, jehož historická a politická role je dlouhodobě spojena především s antikomunistickým výkladem minulosti – dokázala vyvolat tlak, který vedl k jejímu stažení. Obyčejná šikana.
ÚSTR nesmí být z našich daní placenou institucí, která prostřednictvím svého vlivu rozhoduje, které interpretace dějin jsou přijatelné a které mají být vytlačeny z veřejného prostoru. Výklad historie nepatří jedné instituci a už vůbec ne politicky motivované kampani založené na antikomunistickém aktivismu. Výzkum historie patří přirozeně do akademického prostředí. Myslím, že univerzity a Akademie věd mají potřebnou odbornost i nezávislost. Národní archiv pak dostatek kapacit i prostoru pro správu Archivu bezpečnostních složek, který je dnes součástí ÚSTRu. Vzdělávací projekty pak mají přirozeně spadat pod Ministerstvo školství.
Případ učebnice Soudobé dějiny je varováním, že z historického bádání se snadno může stát nástroj politického boje. A je naprosto jasné, že hanebný Ústav pro studium totalitních režimů bude v tomto trendu i nadále hrát aktivní roli. Až do svého konce, který ale nepřijde, pokud se o to nezasadíme my - občanská společnost, která nepotřebuje účelové instituce na to, aby správně chápala vlastní minulost.
Proto vás vyzývám, abyste podpořili mnou iniciovanou petici – podepište ji online nebo vytiskněte podpisový arch a přidejte svůj podpis. Společně můžeme prosadit, aby zkoumání minulosti bylo odborné, nezávislé a svobodné.
