Jak v Praze plníme sjezdové usnesení

Za nejpalčivější problém, který se bezprostředně dotýká plnění úkolů uložených XII. sjezdem, považuji politické a ideové vzdělávání. S tím jsou podle mého názoru více či méně spojeny další problémy, s nimiž se strana potýká: stárnutí členské základny a nedostatečné zapojování mladých lidí do činnosti KSČM, dezorientace v otázkách politické strategie a taktiky, chápání samotného smyslu existence komunistické strany atd.

Sjezd tento problém pojmenoval a uložil vedení strany, konkrétně jejímu předsedovi Romanu Rounovi a prvnímu místopředsedovi Petru Šimůnkovi mj. úkol "doplnit systém vzdělávání a přípravy členů na výkon stranických a veřejných funkcí". Osobně by mi dávalo větší smysl, aby plnění tohoto úkolu spíše spadalo do kompetence místopředsedy Milana Krajči, který zaštiťuje odborné zázemí a teoreticko-ideovou činnost. Budiž, sjezd rozhodl jinak.

Není žádným tajemstvím, že také politické a ideové vzdělávání členů strany je nyní ve velmi špatném stavu. Zda byly v tomto směru po čtyřech měsících od konání sjezdu učiněny nějaké zásadnější kroky, jsme se zatím od odpovědných soudruhů alespoň v pražské stranické organizaci nic nedozvěděli.

Pravda, pokud jde o politické vzdělávání, máme v Praze určitou výhodu. Působí zde Klub společenských věd (KSV), Klub mezinárodní politiky (KMP) a Institut české levice (IČL), které většinou pravidelně pořádají semináře a besedy, obvykle s podporou naší krajské stranické organizace.

Přesto absenci systematického vzdělávání vnímá pražská stranická veřejnost velmi intenzivně. Například se tato absence projevuje ve veřejných vystoupení některých funkcionářů, což následně vyvolává ostré reakce části členské základny. Zejména jsou-li vystoupení těchto funkcionářů reformistická nebo zpochybňující základy komunistické politiky. Problém je podle mne natolik závažný, že výrazně omezuje i schopnost strany vést účinnou politickou práci. Jak říká Aleida Guevara, dcera velkého kubánského revolucionáře: "Můžete křičet tak dlouho a hlasitě, jak chcete, ale pokud ti vedle vás křičí něco jiného, nikdo vám nebude rozumět, ať budete křičet sebevíc."

Také proto KV KSČM v Praze, kromě podpory vzpomenutých ideově politických aktivit KSV, KMP a IČL, usiluje i o vlastní systematické vzdělávání a politickou diskuzi. Především naváže na tradici Pražské teoreticko-politické konference, jejíž další ročník připravuje na sobotu 7. listopadu. Zajímavou vzdělávací metodou, kterou uplatňujeme, je i diskuzní filmový klub. Snahou je v něm přistupovat k filmu nejen z uměleckého a estetického hlediska, ale i jako k prostředku, jenž vhodně umožňuje otevřít společenské, především historické, ideové, politické, sociální a jiné otázky. Několik měsíců již také probíhá vzdělávací kroužek orientovaný na studium děl klasiků marxismu-leninismu v kontextu se současnou společenskou realitou.

I z toho je zřejmé, že chápeme politické a ideové vzdělávání ve spojení s praxí. Aby marxismus-leninismus, jako teoretické východisko tohoto vzdělávání, nebyl pouhým akademickým předmětem studovaným pro studium samotné. Ale aby byl teorií, dialektickou metodou k lepšímu porozumění současné společnosti, v níž působíme, k jejím politickým, ideovým, třídně rozporným vztahům i mechanismům. Jen tak lze hlouběji pochopit problémy lidí, s nimiž přicházíme do styku, a nabídnout jim víc než okamžité volební heslo či dílčí řešení, které může být momentálně i velmi účinné. Leckdy ale stačí málo, třeba protiargument založený na polopravdě, a heslo, které má oporu jen v povrchní znalosti daného problému, vezme za své, rozplyne se jako pára nad hrncem.

Vzdělávání je podle mne důležité i proto, že je jedním z předpokladů překonání vnitrostranické krize. Samo o sobě jistě nestačí, ale musí být spojeno s praktickou politickou činností. Se systematickým kontaktem s lidmi, s kádrovou a organizační prací, s formováním dělných stranických orgánů a především s jasnou dlouhodobou politickou orientací. Jak známo z dávné i nedávné historie dělnického a komunistického hnutí, praxe bez teorie dřív nebo později sklouzne k pouhé reakci na aktuální problémy, volebnímu pragmatismu, oportunismu a nezřídka i k reformismu. A to si komunistická strana, jako jediná dlouhodobě životaschopná alternativa k současnému vykořisťovatelskému režimu, nemůže a nesmí dovolit.

To jsou důvody, proč pražská stranická organizace klade důraz i na politické a ideové vzdělávání tak, jak jeho naléhavost do usnesení XII. sjezdu KSČM zakotvili svým hlasem jeho delegáti. Nejenže považuje toto usnesení k politickému a ideovému vzdělávání za závazné, ale chce se na jeho uskutečňování podílet vlastní iniciativou, takříkajíc zdola. Avšak bylo by vážnou chybou domnívat se, že tato iniciativa nejen pražské, ale i ostatních krajských stranických organizací může do budoucna suplovat systematickou činnost vedení strany.

Pokud má KSČM opravdu překonat vnitrostranickou krizi a znovu oslovit veřejnost, potřebuje ve svých řadách politicky vzdělané, ideově pevné a aktivní členstvo. Zkušenosti potvrzují, rezignuje-li strana na vlastní politické a ideové vzdělávání, postupně ztrácí schopnost rozumět společnosti, na jejíž změně se chce podílet. A právě s tím se v pražské stranické organizaci chceme poprat.